Historie zubařství a jeho vývoj
Bolestí zubů lidi trpěli už od nepaměti. Byla to jedna z nejhorších bolestí, kterou byli lidé sužováni. Neexistovaly totiž žádné tlumící a umrtvovací látky. Možná budete překvapení, ale první zmínky u zubařích jsou už ze starověkého Egypta. Zubaři stejně jako dnes byli strašně žádaní, ale zároveň drazí a chudí lidé si tak o zubařském ošetření mohli nechat jen zdát. Lidé tak byli nepřímo nuceni trpět velkou bolestí kazů a tak si zuby trhali i své pomocí u sebe doma. Například rodej zubů byl taky velmi častým způsobem, jak si chudí vydělávali na své živobytí.
Například Etruskové o svůj chrup pečovali už v 6.století. Uměli už naopak vyrábět i zubní náhrady, které nejčastěji vyráběli se slonoviny. Velké inovace v podobě léčení zubů se dostavily až s příchodem středověku. Zuby se začali ošetřovat pomocí zlaté fólie, začali se vyplňovat zkažené zuby zlatem a podávat ledové obklady na postižené oblasti. Pořád ale převládalo obyčejné trhání zubů, které v té době bylo nejjednodušším řešením.
Péče o zuby se výrazně zlepšila až s příchodem 18. století, ve kterém probíhal velký rozkvět v celé oblasti zdravotnictví. Toto století s sebou přineslo porcelánové zuby, jenž si oblíbila zejména šlechta a v 19. století už se začaly zuby vyrábět sériově. Své místo si v léčbě zubů našel i kokain. Ten sloužil jako lokální anestetikum, díky kterému už lidé netrpěli tak hroznými bolestmi během zákroku jako dříve. Pomalu, ale jistě se zubaři čím dál více snažili zub zachránit za každou cenu. Snažili se co nejvíce vyhnout trhání zubů, pokud to bylo možné.
Výsledkem této plynulé změny jsou speciální zubařské ordinace jaké známe dnes. Vysoce sterilní prostředí plné speciálního vybavení zubní ordinace. K tomu má dnešní zubař k pravé ruce sestřičku, která mu se vším pomáhá.